Bezny den peregrinos

Spat v klastere nebylo az tak idylicke, jak by se zdalo, spaly jsme v jedne mistnosti s 1 holkou a 10 chlapy, mistnost mela jedno male okno, spoustu paland a malo vzduchu. Kazdou chvili se nekdo budil, takze jsme se vyspaly asi tak jak pod tim mostem predevcirem. Rano opet nekomu zazvonil budik a vzbudil vsechny, krom majitele.
Takto nejak zacina den peregrino (=poutnik). Vstane v 6:00, lepe v 5:00, aby stihl vcas urvat misto v dalsi albergue. V tento cas je ve Spanelsku samozrejme tma, takze vyrazi s celovkou. Vetsinou bez snidane, nebot pekarny a kavarny vlastni Spanele a ti jeste sni sve sladke stredomorske sny. Kolem 10:00 si da peregrino svacinu a kolem poledne ma uz v nohou 20 km. Kratce po poledni, max. vsak do 16:00 upada vitezne na palandu v albergue, spi do 18:00, pak si da veceri a kolem 22:00 uleha opet na palandu.
O co bohatsi a napinavejsi je den dvou poutnic z Cech, ktere opousti albergue mezi osmou a devatou, pote si vychutnaji snidani, nasledovanou rozhybanim koncetin a pokracujici vzlykanim a rozplyvanim se nad krasami kapust, kukurice, zapomenutych hrbitovu s kosteliky, spicimi pejsky a pod. Do albergue se tyto dve poutnice dostanou az mezi sestou az desatou vecerni, tudiz se zpozdenim, ktere je mnohdy stoji postel. Nicmene ty krasne chvile stravene s mistnim obyvatelstvem, zpevem lidovych i vlastnich pisni, scitanim a odcitanim cisel na sloupkach, kochanim se i mucenim na rozpalenych cestach jim nikdo nevezme. S ostatnimi se potkavaji zridka, ve vecernich hodinach.  Vsichni peregrinos nosi po meste igelitky s nakupem (bagety, tunak, olivy), to maji spolecne.
Dnes spime v telocvicne, uplny luxus, je tu 10 poutniku, co se jako my nikam nevesli, jinak tu jsou horke sprchy, cisto a klid. Za 3 Eura, hon se, peregrino;)