Spanelska fauna a flora

Rano jsme se probudily v suchu, nekdo nad nami zrejme opravdu bdi. Budik nemame, takze kolem nas prosli kolem devate posledni peregrinos, kteri museli vstavat v nejblizsi albergue kolem seste. Trochu nas prepadl smutek, ze jsme tak daleko od Cech, a ejhle, potkaly jsme prvni dve Cesky, studentky z Brna. Jako jedine si zpivaly (my si zpivame do kroku neustale), zaciname chapat vetu co Cech to muzikant. Sly jsme s nimi cca 10 km a hned nam bylo lepe. Tesily jsme se na mestecko Vilalba, zname gastronomickymi specialitami. Ty jsme vsak nenasly. Zato jsme v supermarketu potkaly nase pratele z prvni albergue, kouzelnika aspol. Vypadali vyhladoveli a vysileni jako my. Mata razi teorii, ze je lepsi jit do supermarketu a koupit 3 veci, nez do maleho obchodu a nenajit nase oblibene spanelske speciality. Po dnesku ji zacinam verit. Koupily jsme veci 10 a sly si dat poradne jidlo. Jazzova restaurace, jidlo chutne, ale atmosfera 0. Po kratke sieste v parku oddechu za mestem jsme vyrazily dal. Cesta vedla po starych kralovskych cestach, minuly jsme dva uzasne hrbitovy ve stylu gotika-Gaudi, kde lide lezi i ve vysce 5 metru, obcas jsme prosly statkem mezi slepicemi. Vsude nas doprovazeli psi, obcas trochu zurivi. Krome psu tu leta hodne havranu, obcas nas posimra nejaka moucha, krav je tu spousta, par koz. Co se tyce flory, ploty oddelujici nas od skotu  jsou porostle ostruzinami, ktere nam zajistuji potravu ve stavu nouze. Vsude tu kvetou obrovske hortenzie, ruze a to hlavni, kapusty jak panelaky. Myslim, ze v prepoctu na lidsky vek je nekterym pres sto let. Jednu, ktere bylo podle mne tak 120 jsem pohladila a myslim, ze tu na tom svete jeste nejaky rok da. Jen nevime, co s temi lopuchy delaji, to musi byt specialita. Dnes spime opet pod sirakem, u starickeho bridlicoveho mostu s ocima misto oblouku.