Kdo je pravy peregrino?

Rano jsme si privstaly, v 8 jsme byly uz po snidani, albergue nicmene prazdna, pomalejsi byl snad jen poutnicky par, ktery nas sleduje jiz od zacatku. Mluvi polsky, ale nejsou Polaci, jinak v albuergue prevladala nemcina a francouzstina. Dosud jsme se otazkou jazyku nezabyvaly, zminuji ji proto, ze nas dnes provazela cely den. Zpocatku jsme putovaly samy a diky zatazene obloze dosti rychle. Nikdo nas nepredbehl, ani my nikoho. Den byl celkove chudsi na milagro. Kolem poledne jsme se ocitly na moste spojujicim Asturii s Galicii, ktery meri 600 metru, pro chodce je tam chodbicka tak akorat na jeden batoh. Ani nevim, jak kolem nas mohl prosvistet cyklista. Asi byl maly. Za mostem jsme potkaly solistku z Danska, ktera nas upozornila, ze moc zeneme a ze prava cesta zacina v Irunu, kdybychom nevedely. Byla to zatim nejchytrejsi poutnice. Matu to vubec nerozhodilo, zrejme diky lehkemu nerozumeni. Za Ribadeem jsme ji opustily, uz tak nas dost svedla z cesty. Milagro v Ribadeo, infocentrum bylo otevrene a ziskaly jsme razitko i informace o autobusech. Sly jsme tu radost rozdychat do parku, kde jsme potkaly dalsiho chytraka, ten hovoril francouzky. Rekl nam, ze nejsme peregrino, ale turistky, ze pravy peregrino je on, s holi, igelitkou a dekou. Pak jeste neco mlel o botach, ale ty vypadaly skoro lepe nez ty nase. Vubec nevime duvod sdeleni, asi neco hlubokeho. Sly jsme na poradne jidlo, protoze jsme dnes nemely v planu uz nic fyzickeho. K veceru jsme se presunuly autobusem do Mondoneda a pokusily najit prenocovani v klastere. Na nadrazi jsme potkaly jedoho mladeho Nemce, ktery kdyz zjistil, ze jdeme take do albergue v klastere zrychlil jako strla, aby nam vzal posledni misto. Okouzleny mistni katedralou jsme se pateticky plouzily mestem a plakaly, ze nas dnes nikdo nema rad, a tu nam mali kluci ukazali cestu vzhuru do kopce. Tam jsme potkaly dedu s trikem Messiho, ktery nas dovedl na policejni stanici kvuli povoleni k pobytu. Sluzbuslouzici policista pri pohledu na nas malem omdlel, ze pry uz v albergue neni zadne misto. Vytahla jsem diar a s nim vetu od Benoit a Estebana, ze muzeme spat na zemi. Po chvili pochopil, zapsal si nas do lejstra, prebral 12 Eur a  predal nas opet Messimu. Ten nas dovedl az k branam klastera. Na zemi bylo opravdu plno a jeden Spanel nam sdelil, ze posledni matraci zabral jakysi kluk pred nami. Dnesni noc bude tvrda, ale mame strechu nad hlavou s nemcinou vsude kolem nas. Nevim, jestli ta znalost jazyku neni nekdy na skodu.