Tento usek je znamy tim, ze neni prilis dobre znacen. Neni proto divu, ze jsme se ocitli uprostred lesa se 3 Spaneli, kteri na tom byli obdobne, s jedinou vyhodou, ze oni se mohli zeptat mistniho pastevce na cestu. Sly jsme za nimi jako ovce. Po chvili, co Mata rekla, ze to uz dame bez asistence, jsme se chytly dalsi bludicky a byly jsme rady, ze jsme se dostaly ze zacarovaneho lesa zpet na silnici. Odpoledne nam v Tapii v pristavu u kafe seplo, ze uz jsme se naputovaly dost a rozhodly jsme se zustat v Tapii, v albergue na utesu. Udelaly jsme si lecivou lazen na puchyre, nakoupily konecne poradne jidla, zatancily jsme si na detske diskotece, vzpomnely jsme si na nase holcicky a udelaly jsme si velky rozkroj (to se pry rika hostine) s vyhledem na more. Chtely jsme jit brzy spat, ale ty mrtvolky kolem nasich posteli nechceme budit, tak tu sedime u more a vyckavame, az z nas budou take poutnicke mrtvolky.
