Vydaly jsme se na Cestu s cilem ujit 30 km, tempo jsme ale zrejme trochu prehnaly, takze nam vydrzelo jen do pristavniho mesta Navia. Zde jsme daly kavu a ziskaly cenne rady a mapy v infocentru. Vsichni na nas mluvi spanelsky, my odpovidame si, si, ale za rohem se pro jistotu ptame znovu. Dnesek se zdal byt ponekud chudsi na milagros, chvilemi jsme vahaly, zda jsme jeste na te nasi duchovni pouti. Poutniky jsme potkavaly jen solisty, kteri bezeli jak o zivot. Cyklisty obdivujeme, musi to byt jeste horsi nez jen tak slapat. Vecer jsme dorazily konecne k mori. Mata se z toho zcela pomatla, behala po plazi a tvrdila, ze ma radost jak Kolumbus, kdyz objevil Ameriku. Ja se radovala taky, nic tak krasneho jsem take nevidela, ale nejak jsem nemela silu skakat do vln jak tajtrdlik. Kazdopadne jsme tim vybraly vsechny milagros dneska, mozna i sveta. Za tmy jsme se vydrapaly na utesy a ulehly za mohutny kamen, cca 50 m od obydli. Jsme ve Spanelsku, tady nikomu nic nevadi. Slovo v nadpise znamena stav po vypiti mnoho vina. Ten jsme nastesti dnes nezazily...
