Dotknout se hvezd a jit dal, videt az za obzor a zustat na zemi

Rano jsme se probudily a krome vyjmuti mokrych svrsku ze susicky jsme poprve nemely zadny plan kilometru, ktere musime ujit. Batoh se razem stal lehcim, nohy byly plne sil. Vyrazily jsme do Santiaga jako ty, ktere do bran vstoupily jiz vcera, pritom ne docela. Prvnim pomocnikem na ceste byl deda, ktery znal Spartu Praha a fandil Madridu. Musim priznat, ze jsem tuto konverzaci az tak neprozivala, ale co jsem pochopila bylo, ze deda nas poslal do kopce doprava a my sly do kopce doleva. Daly jsme si asi nejdrazsi snidani za cele dva tydny putovani. Urad pro poutniky byl kousek od katedraly,ale nebylo snadne jej najit. Dostaly jsme tam diplom, ktery jsme uschovaly do krabicky, batohy daly do uschovny a sly na msi pro poutniky. V uvodu cetli vsechny poutniky, ktreri za poslednich 24 hodin dorazili az sem, mj. dve poutnice z Cech, ktere sly z mestecka Luarca... Bylo tam na tisic lidi, presto jsme potkaly nektere poutniky z nasi cesty.
Siestu jsme stravily v zastrcenem baru, kde ke kazdemu pivu davali spostu jednohubek a chipsu. Na hlavnich tridach byla atmosfera podobna Praze v plne sezone. Presunuly jsme se mestskou (c. 5) na nadrazi a odtud vyrazily na kraj sveta, Fisterru. Autobus jel misto ocekavane hodiny tri hodiny, takze jsme do Fisterry dorazily po desate vecer. Neopovrhly jsme albergue, spani pod sirakem jsme kvuli silnemu vetru a celkove dezorientaci vzdaly. V pristavu byla spousta restauraci. Mata vyzkousela pulpo, rozsekane chobotnice, ja vzhledem k alergii na morske plody dala teleci, neb jsem nebyla v menu schopna rozlisit, co je ryba a co ma skorapku ci chapadla. Jo neni to lehke, Cesta nas vypustila opet na nechranene uzemi, kde je treba cinit pokud mozno spravna rozhodnuti. Zitra se pokusime najit majak, treba nam ukaze cestu, treba nam posviti dal...
Doslov duchovni: Svatojakubska cesta, jako zivot sam, jako Ten, ktery nad nami bdi, je uzasna zkusenost. Neni zadny konec, protoze Ti dojde, ze musis v Ceste pokracovat, smerem ke sv. Jakubovi, smerem k ostatnim, smerem k sobe sama, smerem k Bohu. A tata Cesta skonci jen tehdy, az se nas zivot, z jehoz kazdeho dne se radujeme, dokona...